Tupou bolest na hrudi dlouho přehlížel. Svaloval ji na obyčejné přetížení. Zběžná vyšetření u lékaře navíc žádný problém neodhalila a závěr byl vždycky podobný: bolest zřejmě pramení od páteře.

„Zvrat nastal až loni v létě,“ vzpomíná sedmačtyřicetiletý muž a současně vášnivý cyklista Ladislav Petr. „Byli jsme s kamarády v Krkonoších a moje tělo absolutně nestíhalo. Hrudník mě strašně bolel.“

Jeden z kamarádů byl naštěstí doktor, který důvod útrap okamžitě rozpoznal. Jeho domněnku záhy potvrdilo i speciální vyšetření v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny.

„Ukázalo se, že potřebuju trojitý bypass,“ říká muž. Na sál putoval prakticky okamžitě, v nemocnici si poležel dohromady šest dní. „Pak už následovala jen desetidenní rehabilitace v Berouně a mohl jsem domů,“ uzavřel pacient.

Třicátníci na sále

Čechů, kteří potřebují „opravit srdce“, se najdou každoročně tisíce. Třeba v roce 2017 jich Ústav zdravotnických informací a statistiky napočítal 8696. Vůbec nejmladšímu pacientovi s bypassem bylo teprve deset roků, nejstarší oslavil úctyhodných jednaosmdesát let. Průměrný příjemce „můstku“, kterému lékaři museli spojit nemocné tepny v srdci, měl přes šedesát let.

„Věk pacientů se ale každým rokem snižuje. Dnes se nám na sál běžně dostávají i třicátníci,“ upozorňuje zástupce přednosty Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM Ondrej Szárszoi. Proč? Na vině jsou jednoznačně stres a nevhodný způsob života.

Přesto má většina pacientů poměrně slušnou šanci dožít se vysokého věku. Operaci kvůli nějaké komplikaci totiž celosvětově nepřežije jen kolem dvou až čtyř procent lidí.

Bypass není všemocný

„Asi největší problém je, když má pacient kromě aterosklerózy na srdci ještě cukrovku. To je pak téměř jisté, že se budou rány hojit hůře a déle. Pacient pak bude mít logicky i nižší šanci na přežití,“ přibližuje jeden z nejčastějších důvodů neúspěchu Ondrej Szárszoi. Problém může způsobit také infekce v ráně.

Zavařit si ale dokážou i sami pacienti – a to pokud nedodržují životosprávu, neberou správně léky nebo kouří.

„Bypass totiž rozhodně není všemocný a problémy nevyřeší navždy. Spojíme jím jenom nemocné tepny. Choroba ale v těle zůstává dál,“ říká lékař. Čím hůř se tedy lidé ke svému tělo chovají, tím dříve potřebují můstek nový. Původní se totiž znovu ucpe.

Operace srdce Čechům jdou

Češi jsou národem marodů. Pokud už si mají poležet v nemocnici, tak pořádně. Průměrně tam stráví 9,3 dne. To je osmý nejdelší čas ze všech zemí, které sleduje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Výjimku tvoří jen jeden jediný obor: kardiochirurgie. Pacienti s chorobami srdce se v tuzemsku naopak zotavují rychle. Na lůžku stráví kolem šesti dní, což je hluboko pod celosvětovým průměrem. Česko se v tomto odvětví dostalo dokonce mezi světovou špičku – lépe už je na tom jen dvanáct zemí. Patří mezi ně například skandinávské státy, USA, Izrael nebo Kanada.

Čím častěji, tím lépe

„Délka pobytu je přitom důležitým ukazatelem,“ říká ředitel Kanceláře zdravotního pojištění Ladislav Švec. Napoví totiž ledacos o tom, nakolik se pacienti v daném zařízení potýkají s nějakým nenadálým a nechtěným problémem.

Podle expertů z OECD má totiž dlouhé stonání většinou jen dvě možná vysvětlení: buď se nemocnice dopouštějí chyb, které protahují dobu zotavení pacienta, nebo chybí následná péče a přeléčeného pacienta není kam přeložit.

Jak ale ukazují čísla Kanceláře zdravotního pojištění, česká pracoviště kardiochirurgie tento problém rozhodně nemají.

Dobře si většinou vedou, i pokud jde o počty komplikací či úmrtí. Těch by podle lékaře pražského Institutu klinické a experimentální medicíny Ondreje Szárszoiho neměla být více než dvě až čtyři procenta.

„Nemocnice, která se vejde do tohoto rozmezí, může vědět, že to dělá dobře,“ zhodnotil Szárszoi. Například jeho pracoviště se do statistik pohodlně vměstná.

S nemocným srdcem jen do supercentra

Vůbec nejdůležitější číslo, které by mělo pacienty zajímat, je ale podle Ladislava Švece počet výkonů daného pracoviště. Důvod: „Čím častěji lékaři určitý zákrok provádějí, tím lépe ho zvládají. Nemocnice, která dělá danou operaci rutinně, proto bude pravděpodobně nejenom dobře připravená, ale také vybavená,“ vysvětluje Ladislav Švec.

Ministerstvo zdravotnictví proto v minulosti vybudovalo několik specializovaných center, do kterých se všichni pacienti s nemocným srdcem soustředí. „Tato centra splňují ta nejnáročnější kritéria. Měla by proto také odvádět srovnatelnou práci se srovnatelnými výsledky,“ řekl k tomu náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.

Přesto i v tomto oboru poukazuje Evropská komise na regionální rozdíly. Zhruba třetina výkonů, při nichž lékaři „spravují“ srdce, se totiž odehraje v Praze.