Začalo to jako roztomilé zapomínání. Po pár měsících ale nemoc šestaosmdesátiletou Jiřinu z Kyjova docela pohltila. „Babička se svlékala a vybíhala na ulici. Každou chvíli chtěla domů – do stavení, ve kterém vyrůstala,“ popisuje starost o příbuznou s demencí její vnučka. Sotva rodina odnesla talíř od oběda, stařenka chtěla nový. Vůbec si nepamatovala, že už jednu porci knedlíků spořádala.

Podobnými problémy trpí stále víc lidí: okolo 153 tisíc. Přitom ještě před patnácti lety to byla sotva polovina.

Další lidé ani ve statistikách nejsou a neléčí se – nemají stanovenou diagnózu,“ říká gerontoložka Iva Holmerová. Statistiky nesoběstačných lidí přitom budou ještě narůstat. Česká populace totiž stárne.

Tisíce neuspokojených

Služby, které by mohli senioři využívat, ale chybí. Nedostává se ani míst v domovech se zvláštním režimem pro lidi s demencí či Alzheimerovu chorobou, ani v obyčejných domovech důchodců.

Jak moc je situace kritická, ukazují čísla ministerstva práce a sociálních věcí: na konci loňského roku podle nich čekalo na místo v domově seniorů či v domově se zvláštním režimem dokonce 82 195 žadatelů. Kapacita přitom byla pouhých 57 tisíc lůžek a naprostá většina postelí už byla obsazená.

„Počet neuspokojených žádostí o umístění převyšuje celkovou kapacitu zařízení 1,6krát,“ píší ve své poslední analýze experti z Institutu evaluací a sociálních analýz.

Čeká se měsíce i roky

Největší problém podle nich mají lidé v Praze: tam tvoří „frontu čekatelů“ dokonce 9,5 tisíce lidí. K dispozici je přitom jen asi 3,5 tisíce lůžek.

„Je to vážně neúnosné, máme nějakých deset až dvacet žádostí týdně,“ potvrzuje ředitelka domova pro seniory Chodov Ilona Veselá. Všechny žadatele přitom podle ní domov uspokojit nemůže, kapacita zařízení je totiž jen 260 míst. „Během roku jsme schopni vyhovět asi devadesáti lidem,“ doplňuje Veselá. V pořadníku tak podle ní zůstává přibližně tisícovka lidí.

Problémy ale hlásí i Plzeňský a Jihomoravský kraj. Také tam počet neuspokojených žádostí vysoko převyšuje kapacitu zařízení. Třeba v Plzni je to až 2,7krát. Lidé tam mohou čekat i dva nebo tři roky.

„Naopak v Karlovarském, Pardubickém a Libereckém kraji je podíl neuspokojených žádostí na celkové kapacitě domovů pro seniory nejnižší,“ uvádí autoři analýzy. Počet lidí, kteří se do domova seniorů nedostali, je tam podle nich dokonce nižší, než kolik je míst v samotných domovech důchodců.

Péče stojí na blízkých

Obrovského českého problému už si všimli i experti z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Ve své nedávné zprávě upozornili, že se u nás musí o většinu nemohoucích seniorů postarat jejich blízcí. Nic jiného jim nezbude. Žádnou jinou alternativu nenajde dokonce pětina české populace starší 55 let. Naopak na odbornou péči dosáhne jen desetina nemocných. To nemá obdoby v žádné jiné zkoumané zemi.

„Ve Švýcarsku nebo Švédsku poskytují neformální domácí péči jen čtyři procenta lidí,“ uvádí zpráva. Dobře je na tom i sousední Polsko, kde se o potřeby nemohoucích stará hustá síť zařízení provozovaných katolickou církví.

Úřady spolu nemluví

Proč u nás péče o seniory dlouhodobě nefunguje? Odborníci to vysvětlují jednoduše: služeb je málo, protože se spolu léta nedokážou domluvit resorty zdravotnictví a sociálních věcí. „Ačkoliv mají pečovat o stejného člověka, nespolupracují,“ kritizuje stav expert think tanku Klub Mederi Pavel Vepřek. Pokud už nějaké služby vzniknou, jsou nerovnoměrně rozmístěné.

Podle odborníků z Mezinárodní organizace práce je ale problematický i český systém příspěvků na péči: nevyváží výpadek příjmů v rodinných rozpočtech. Lidé si proto často profesionální péči nemohou dovolit.

Situaci prý nezachrání ani stát, který posílá na dlouhodobou péči jen asi poloviční podíl na hrubém domácím produktu, než kolik je obvyklé ve vyspělejších zemích. Zatímco průměr OECD je 1,7 procenta, u Česka je to 0,7 procenta HDP.

Terénní služby

Pomoci by mohla i fungující síť agentur domácí péče, která je podle ředitele Charity ČR Lukáše Curyle dokonce osmkrát levnější než pobyt seniora v lůžkovém zařízení. Ani tyto služby ale ve všech regionech nejsou. „Navíc domácí péče je dlouhodobě podfinancovaná – čtyřicet procent péče poskytujeme prakticky zadarmo,“ uvedla k tomu další pracovnice Charity ČR Ludmila Kučerová.

Řešením by mohly být i takzvané „komunitní domy s regulovaným nájmem“ pro seniory. V Česku jich ale zatím vzniklo jen asi čtyřicet.