Jako jedni z prvních došli k vodopádu na Sibiři. V tajze čelili medvědům
Kdyby si někdo z čtyřčlenné české výpravy vymknul třeba kotník, pomoci by se v neprostupné ruské tajze nedovolali. Museli bychom se doplazit jako Meresjev, říká jeden z účastníků, Mikulovan Zdeněk Grůza. Jako první Češi dobyli nepřístupný vodopád Kinzeljuk, ukrytý stovky kilometrů od civilizace.
Jako jedni z prvních došli k vodopádu na Sibiři. V tajze čelili medvědům
Kdyby si někdo z čtyřčlenné české výpravy vymknul třeba kotník, pomoci by se v neprostupné ruské tajze nedovolali. Museli bychom se doplazit jako Meresjev, říká jeden z účastníků, Mikulovan Zdeněk Grůza. Jako první Češi dobyli nepřístupný vodopád Kinzeljuk, ukrytý stovky kilometrů od civilizace.
Expedici podnikl se třemi kolegy letos v létě. Expedici k druhému nejvyššímu vodopádu v Rusku vymyslel znojemský cestovatel Bronislav Mikulášek. "O svém nápadu mi řekl loni na Silvestra, v té novoroční euforii, jsem na jeho nabídku kývnul,“ přiblížil Zdeněk Grůza.
Přiznává, že přestože má nachozených stovky kilometrů, sáhli si podle něj všichni na dno svých sil. "V tak odlehlé divočině nejsou cesty, terén tvoří hustý břízový podrost, bažiny, není tam signál a už vůbec nějaký obchod. Veškeré jídlo a zásoby jsme si nesli na zádech v třicetikilovém batohu. Jen s vodou jsme si nemuseli dělat starosti, ta se dala pít z potoků i kaluží, jak byla čistá," vzpomíná.
Šplhali po příkrých svazích, brodili se bažinami a kamenným mořem. "Pouhé dva kilometry cesty jsme zdolávali třeba hodinu, za den jsme jich ušli tak sedm. Za tu dobu bych i s třicetikolovou zátěží zdolal Svatý Kopeček v Mikulově několikrát za sebou," směje se.
Vidět ale nakonec vodopád Kinzeljuk padající z výšky 328 metrů stálo prý za tu námahu. „Bylo to úžasné, i celá ta přírodní krása kolem“ nelituje.
Na pěší cestě tajgou, dlouhé přes osmdesát kilometrů, potkali několikrát i divoké medvědy. "Někteří byli docela plaší a vzdálili se, když jsme začali dělat rámus a povyk. Jindy ale nepomohl ani zvuk speciální píšťalky na medvědy, kterou jsme používali. Museli jsme obejít celou skálu, abychom se s ním nestřetli. Dalšího jsme přiměli k odchodu až po vystřelení světlic,“ vypráví zážitek Grůza.
Cesta začala koncem července ve Znojmě, kde se čeští cestovatelé Bronislav Mikulášek, František Brychta, Martin Kaftan a Zdeněk Grůza potkali, a v ruském Krasnojarsku se k nim pak přidali dva ruští kolegové, učitelé. Ti strastiplné putování k vodopádu už dříve zažili.
Osmdesát pět kilometrů od začátku cesty nehostinnou tajgou k jezeru pod vodopádem měli cestovatelé rozdělených na sedm dnů. Zpátky do civilizace vzdálené přes dvě stě kilometrů je převezla rybářská bárka. „Bylo to celkově kruté, cesta pro opravdové chlapy, ale jedinečný zážitek,“ nelituje cestovatel.
Pořídili unikátní fotografie a o jejich cestě informovala i ruská televize. "Zprávu jim poslal jeden z ruských kolegů, odvysílali událost a potvrdili, že nejsou zmínky o tom, že by Češi místo někdy navštívili. Byli jsme první. Nechodí tam ani domácí turisté, prý jen asi kolem dvaceti lidí ročně," přiblížil Grůza.
Přestože pětašedesátiletý Mikulovan říká, že žádnou podobnou cestu neplánuje, láká ho ještě jedna výzva. "Chtěl bych vystoupit na Kilimandžáro, láká mě také druhá nejvyšší hora v Rakousku Wildspitze," plánuje. S manželkou Helenou podniká společnou poutní cestu do Španělska, do Santiaga de Compostela. “Máme to rozplánované postupně na několik let," přiblížil Grůza.