Jan Golasowski: Mám svobodu si vyfotit, co chci

Fotografování mě vzalo tím, že mám svobodu si vyfotit, co chci já, a pak si to nějak pěkně podle sebe upravit. Třeba se zadívám na nějaké místo a vidím v tom najednou pěknou fotku. Vezmu si zrcadlovku a vyfotím si to třeba třicetkrát. Pak vyberu jednu jedinou fotku a tu upravím.

Zúčastnil jsem se dvou fotografických soutěží. Obě byly vyhlášeny nymburským Domem dětí a mládeže. Ta první měla téma tajemství Nymburka. V ní jsem se umístil na prvním a třetím místě. Má fotka se jmenovala Zmuchlaný Nymburk. Byl to zmuchlaný papír a na něm napsáno Nymburk, nějaký plakát.

Na skejtu jsem začal jezdit před dvěma lety, ale pak mě to nebavilo. Ale asi před měsícem mě k tomu dovedl můj nejlepší kamarád, který jezdí rok. Tak jsem si to znovu zkusil a začalo mě to naopak hodně bavit. Líbí se mi na tom ta svoboda, že můžete zkoušet různé věci jako třeba triky nebo jenom sjíždět rampy. To mě dobíjí a mám z toho ohromnou radost. Uvítal bych, kdyby se zrenovoval skatepark v Nymburce.

Hodně lidí neví, že mám cukrovku. Když jim to řeknu, tak mě hned berou, že jsem nějak omezený a nemocný. Ale já nejsem v podstatě omezený, jenom mi nefunguje slinivka, jak by měla, a proto si musím píchat inzulín. Ale nijak mě to neomezuje, sportuju a dělám vše jako zdravý člověk. Prostě s tím válčím pozitivně. Hodně mi pomáhá celá moje rodina. Jsem rád ve skupině kamarádů. Když si můžeme povídat o různých věcech jako například o životě, o holkách, o škole, o hrách na pc nebo o focení. To mě bere opravdu nejvíc. Na druhé straně mě štve, když mě někdo podceňuje a lže mi do očí.