Kromě toho jednou týdně dobrovolně pomáhá v Hospici Dobrého Pastýře v Čerčanech, přednáší na škole v Benešově a pořádá vánoční mše pro předškolní děti. Angažuje se také ve věznicích. Má tři děti a tři vnoučata, další dvě jsou na cestě. V mediálním světě je známý jako Farář na vozíčku. 

„Když se podíváte na můj život, tak bych řekl, že Pán Bůh má smysl pro humor, protože se stalo něco, s čím nikdo nepočítal."
Daniel Hottmar ze Štětkovic oplývá optimizmem a entuziastickým zanícením pro svou práci a charitativní činnost.

Církev Adventistů sedmého dne je protestantská církev.

Vznikla v eschatologického hnutí protestantských církví známého jako Druhé velké probuzení ve Spojených státek v 19. století.

V Česku, kde patří mezi misijně nejaktivnější církve, má zhruba stovku kazatelů a 7551 členů k roku 2014 a na konci roku 2015 celosvětově počet členů církve přesáhl 19 milionovou hranici.

Církev Adventistů sedmého dne patří mezi nejrychleji rostoucí církve na světě.

Tenkrát v době jeho narození bylo takové pravidlo, že všichni postižení musí do ústavní péče. „Moji rodiče opravdu doufali, že se tam o mne po všech stránkách postarají, že se mi tam dostane vzdělání i potřebná péče, tak jsem tam byl už od nejútlejšího dětství a při tom podstupoval základní lékařské zákroky, jelikož se v dětství tělo lépe zotavuje. Nejdřív jsem byl v ústavě v Košumberku a pak mne rodiče přesunuli do Jedličkova ústavu do Prahy, abych jim byl blíž. Bylo to pro mne velice těžké období.“

Představa jeho rodičů byla, že až vyroste, nastěhuje se do domu svého bratra, z důchodu mu bude přispívat na životní náklady a on se bude o něj starat, pomáhat mu. „Když se podíváte na můj život, tak bych řekl, že Pán Bůh má smysl pro humor, protože se stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Teď jsem ženatý a mám tři děti, které jsou už dospělé a věnovaly nám tři vnoučata. V šestnácti, po pokusu o sebevraždu, jsem uvěřil, přijal jsem křesťanství, ale především jsem přijal zodpovědnost za svůj život.

"V šestnácti, po pokusu o sebevraždu, jsem uvěřil, přijal jsem křesťanství, ale především jsem přijal zodpovědnost za svůj život."
Kříž.

Stal se farářem v Církvi adventistů sedmého dne a věnuje se kaplanské službě. „Moje specializace je hospicová péče, proto navštěvuji pravidelně už devět let každý týden Hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech. A zároveň jsem nedávno začal navštěvovat věznice. Takže jsem hospicový a vězeňský duchovní a v obou specializacích sehrál roli invalidní vozík,“ nemizí Danielovi úsměv z tváře.

V hospici se věnuje nejenom klientům, ale občas se na něho obrátí i někdo z personálu, když má problémy. I oni potřebují povzbudit a podepřít. Takže jeho práce v hospicu není zaměřena pouze na klienty, ale i na členy pracovního týmu.

„Dobrý farář a usměvavý farář, kamkoli se mihne, tam je jeho úsměv a naděje potřebná."
Daniel Hottmar ze Štětkovic oplývá optimizmem a entuziastickým zanícením pro svou práci a charitativní činnost.

„Dobrý farář a usměvavý farář, kamkoli se mihne, tam je jeho úsměv a naděje potřebná. Ptám se jich - chcete někoho vidět, s někým se smířit? Obcházím 30 pokojů a každého toho klienta vidím poprvé, někdo k tomu špatně mluví, těžko dýchá a za deset minut je unavený. Když přicházím na pokoj, nechci toho člověka znásilňovat svou představou rozhovoru, vždycky se ptám, co pro něj můžu udělat. A ten klient si sám určuje, co ho zajímá nebo co se mnou chce řešit.“

Víra mu dává sílu, aby stál při lidech tam, kde by už ostatní utekli. „Je pro mne důležitá, abych zůstal člověkem a byl k dispozici tam, kde už ostatním dochází dech. Když se ptáte faráře, které věci řeší nejčastěji, tak nejčastěji jsou to vztahové věci, teologické spíš méně. Já myslím, že pro nás pro všechny, a to si položme ruku na srdce, jsou důležité vztahy, jak vycházím s rodiči, jak si rozumím s dětmi.“

„Je pro mne důležitá, abych zůstal člověkem a byl k dispozici tam, kde už ostatním dochází dech."
Modlitba

Své aktivity provozuje i ve věznici. „Byl jsem ve Valdicích a na Borech. Ve vězení je to úplně jiné, já osobně bych třeba chtěl vězně inspirovat k tomu, aby odstranili pocit křivdy, vzteku. Aby přijali to místo, kde jsou a zamysleli se nad svým životem znovu a jinak. Když jsem přijel do valdické věznice a měl jsem před sebou 23 doživotně odsouzených mužů, nevěděl jsem, jak začít, Pak mě napadlo, že se zeptám, kdo sedí déle než já, a můžu s nimi diskutovat o tom, ke komu byl život nespravedlivý,“ neztrácí Daniel smysl pro humor ani na tak ponurém místě.

"Otázka zní, jestli věříme ve změnu chování člověka."
Daniel Hottmar ze Štětkovic oplývá optimizmem a entuziastickým zanícením pro svou práci a charitativní činnost.

Je toho názoru, že každý, tedy i vězňové si zaslouží druhou šanci. Důležité je však to, aby s ní přijali i zodpovědnost za své počínání. „Dnes potřebuje každý při hledání práce výpis z trestního rejstříku, už i uklízečka. Je třeba se zamyslet, pokud ti lidé třeba sedí 2-3 roky, jakou jim společnost dává šanci se vrátit. Protože do vězení se člověk může dostat strašně rychle. Osudným se třeba stane moment, kdy pojedete po noční šichtě domů, přepadne vás mikrospánek a vy někoho srazíte autem. Jdete do vězení, poctivě si to tam odsedíte a pak kamkoli jdete, potřebujete výpis z trestního rejstříku. Otázka zní, jestli věříme ve změnu chování člověka. Jestli řidiči, který nedopatřením někoho zraní nebo zabije pod vlivem mikrospánku a způsobí nechtěně dopravní nehodu, dáme šanci vrátit se. Je důležité, aby ti vězňové nezapomněli, že jsou lidi.“

„Nechci promarnit svůj život tím, že budu pořád čekat na nějaký zázrak."
Modlitba

Přes všechna trápení a bolest, která Daniela od začátku jeho životní cesty provází, a která by ostatní už dávno složila, rozdává naději a povzbuzení, odvahu a radost.

„Nechci promarnit svůj život tím, že budu pořád čekat na nějaký zázrak. Jednou mi dcera, když byla ještě malá, řekla: Víš, tati, s tebou je taková legrace, že člověk na to, že jsi na vozíku snadno zapomene. A tehdy jsem si uvědomil, že můžu být invalida, ale nemusím mít vozíčkáře v hlavě, myslet na to a ani se tím zabývat. Že můžu fungovat jako normálně uvažující člověk a něco pro společnost, pro svoji rodinu i pro sebe udělat.