„Má třetí knížka vznikla hlavně na popud čtenářů. Ti se mě velmi často ptali na typické italské recepty. Těch pár receptů, které si pracně vyšťourávali z Jednohubek i Dvojhubek, mělo velký úspěch. A proto mi nakladatelství Mladá fronta navrhlo, že bych mohla sepsat rovnou celou knížku receptů. Byla jsem tím nápadem nadšená, neboť velmi ráda kuchtím jak česká, tak italská jídla, a jsem tím trošku v okolí pověstná,“ vysvětluje Marta Kučíková. Sepisování knihy plné osvědčených receptů ale nepojala jako běžnou kuchařku. Každý recept uvedla krátkým, či delším, ale vesměs veselejším povídáním. A k tomu nezapomněla přidat i několik vtipných rad a tipů určených pro nevařící praktiky.

V Itálii si zprvu nemohla zvyknout na to, že se musí obejít bez některých typických českých surovin, ze kterých se obvykle u nás vaří. „Hodně známých se mě ptalo, co mi v Itálii chybí, co se tam nedá sehnat. Například český chleba, dětská krupička, hrubá mouka, vanilkový cukr, mák, český ocet, libeček, kopr nebo kořenová petržel prostě k mání nebyly. Nyní je v Itálii známý německý řetězec, takže pár věcí se dá koupit, ale naše veka, chleba, krupička ani hrubá mouka absolutně ne,“ přidává jednu perličku o jídle Kučíková.

„Má třetí knížka vznikla hlavně na popud čtenářů."
Marta Kučíková

Liší se i chutě. Polovina Italů vůbec nemá ráda skořici, vůbec třeba neznají cereálie se skořicí. Na druhou stranu jsou o to více skoro všichni naprosto ulítlí na lékořici a pendrecích. A také jsou pyšní na své italské pokrmy a regionální typické speciality. Jednou takovou velmi typickou specialitou pro podhorskou oblast, kde Marta Kučíková žije, je na první pohled nevábně vypadající, jakoby plesnivý salám, ve skutečnosti však opravdová delikatesa. Jako dárek ho dokonce dostal moderátor a herec Jan Kraus, když byla hostem v jeho televizní show. Nejprve na kus podivné hmoty koukal s podezřením, ale když ochutnal, lahůdku s gustem ocenil.

„Tento salám se nazývá sopressa a zraje mnoho měsíců, je velmi lahodný. Horalé si ho berou kamkoliv na výlety nebo na dovolenou, jsou na nej hrdí,“ dodává Kučíková.

A tak je to se vším. Typické italské zvyky a povahy už má za těch mnoho let Marta Kučíková samozřejmě vypozorované. A co ji na tomto národu baví nejvíce? „Miluju jejich spontánnost. Slyší známou píseň a bez ostychu zpívají v obchodě, i ti devadesátiletí. Ano, já zbožňuju ty osmdesátileté a devadesátileté italské frajery a šťabajzny. Ačkoliv předtím léta pracovali ve fabrikách či na poli, jsou dobře naladěni. Mimochodem tady pijí denně skleničku nebo dvě skleničky vína, ale to jaksi celoživotně. A neustále chodí na procházky,“ popisuje život v Itálii spisovatelka.

Marta svou rodinu miluje.
Marta Kučíková

Do mlhavého italského městečka v podhůří Dolomit se měla rodina přestěhovat pouze dočasně kvůli manželově práci. Začátky nebyly vůbec jednoduché, jako cizinci se museli vyrovnat s počátečním nedůvěrou tamních obyvatel. Nakonec se jim do místní komunity podařilo vcelku zapadnout a město se stalo jejich druhým domovem. K Česku měla rodina stále velmi blízko, a protože Martě Kučíkové chyběla hlavně čeština, začala pro radost psát vtipný a výstižný blog o tom, jak se krajanům žije v Itálii a jak se žije místním domorodcům. Její postřehy se moc líbily a aniž by o to nějak moc usilovala, z Marty Kučíkové najednou byla oceňovaná blogerka. První kniha na sebe nenechala dlouho čekat, po jejím úspěchu následovala druhá a nyní už je v prodeji třetí.

„Miluju spontánnost Italů. Slyší známou píseň a bez ostychu zpívají v obchodě."
Kniha

„Píšu jenom o tom, co sama zažívám na vlastní kůži. Častokrát mi přijdou i ty nejjednodušší věci tak úžasné, tak životadárné. Píšu o lidech kolem sebe, které v tom našem Zapadákově potkávám a jsem jimi okouzlena. Nikdo se tu nebojí nějaké trapnosti. Nebo dát najevo otevřeně své city. Protože to je ten pravý život. Bez hraní si na něco, co nejsme. Je to jednoduché. V podtitulu obou knih mám dovětek S humorem a laskavostí o životě v Itálii. A přesně o tom píšu,“ dodává Kučíková. Ráda se vrací do rodné Telče a na Vysočinu, kde žijí její příbuzní. Třeba, když křtí svoji novou knihu. Tak to bude také v neděli 20. října. Pokaždé, když přijede do Telče, má takovou radost, že by nejraději objala každého, koho potká na ulici. Tradičním rituálem je pak návštěva cukrárny s výhledem na náměstí.

„Koukám oknem na dlážděné náměstí a domy. A vzpomínky z dětství okamžitě naskakují."
Itálie

„Koukám oknem na dlážděné náměstí a domy. A vzpomínky z dětství okamžitě naskakují. Jak jsem byla pečená vařená dole v knihovně, chodila na zmrzlinu na malé loubí, jak jsme jako čerství maturanti zdejšího gymnázia tancovali kolem kašny, jak jsme se často vraceli ze zábav z telčské sokolovny přes náměstí a byli neustále fascinováni kouzlem renesančních domů,“ zasní se nad každým návratem do svého rodného města Marta Kučíková.