„Největší péči ale nyní věnuji našemu dvouletému synovi. Jako rodina moc rádi jezdíme po výletech a trávíme čas s přáteli, s manželem občas zajdeme na koncert. Nově mohu mezi své koníčky zařadit i dobrovolnictví - pořádání náborů do registru dárců kostní dřeně,“ uvedla Martina, která s dobrovolnictvím začala za velmi nešťastných okolností.

"Nově mohu mezi své koníčky zařadit i dobrovolnictví - pořádání náborů do registru dárců kostní dřeně.“
Martina Chmelová

„Když moje kamarádka Janča byla čtvrt roku po porodu, diagnostikovali jí Hodgkinův lymfom, což je typ rakoviny lymfatického systému. Rozhodně to je diagnóza, kterou nechcete slyšet nikdy, natož pár měsíců po svatbě a když máte doma malé miminko, jen těžko si to asi dovedeme představit. Štěstí v neštěstí bylo, že je tento druh rakoviny opravdu dobře léčitelný a Jáňa to všechno zvládala naprosto obdivuhodně,“ popsala Martina.

Pár měsíců od ukončení léčby ovšem přišla další rána, když Janče diagnostikovali akutní leukémii, kterou způsobila předchozí léčba silnými chemoterapiemi. Hned na počátku jí lékaři sdělili, že bude nutné, aby podstoupila transplantaci kostní dřeně. „Tehdy vznikla první myšlenka nábor uspořádat, abychom případně našli dárce pro Janču, nešlo jen čekat na to, co bude, protože jsem o ni měla velký strach. Nevěděli jsme v ten moment, zda bude potřeba se obrátit na registr dárců kostní dřeně nebo bude vhodná dárkyně některá z jejích sester, což naštěstí byla,“ vysvětlila dobrovolnice. S Jančou naštěstí všechno dobře dopadlo, přesto se Martina rozhodla ve své bohulibé zálibě pokračovat a už nyní sehnala stovky nových dárců. Z Mladoboleslavska se její snahy navíc rozšířily i do dalších koutů Česka.

"Je diagnóza, kterou nechcete slyšet nikdy, natož pár měsíců po svatbě a když máte doma malé miminko."
Martina Chmelová

Nové dárce hledala například na hudebním festivalu. Nejbližší možností, kdy se zapsat do registru kostní dřeně je u Martiny 9. Října v knihkupectví a kavárně Knihomil, které se nacházejí v České Lípě.

„Každý čtvrtý nemocný svého zachránce nenajde, ačkoliv je jeho jedinou nadějí na život. Při hledání vhodného dárce se posuzují tzv. HLA znaky, kterých je ohromné množství unikátních kombinací. Třeba rodiče téměř jistě nebudou vhodnými dárci pro své dítě, výrazně větší naděje je pak už mezi sourozenci, kteří se zpravidla testují na shodu jako první,“ vysvětlila Martina.

"Nešlo jen čekat na to, co bude, protože jsem o ni měla velký strach."
Martina Chmelová

Pokud to nevyjde, lékaři se obracejí na registr. Podle ženy je důležité, aby se mezi dárci našel někdo, kdo člověku, jednoduše řečeno, geneticky sedne. Například v Německu je zapsaný každý desátý ze sta. V Česku je to jen jeden ze sta, a to se například Martina snaží zlepšit. „Přála bych si, aby lidé nemuseli mít strach z toho, že dárce nenajdou. Aby jich bylo v registru dost na to, že tyto případy budou naprosto výjimečné,“ vysvětlila.

 Sama Martina přitom, paradoxně, v registru není a ani nemůže být. „Chtěla jsem do registru vstoupit už před lety, ale mám poruchu srážlivosti krve, se kterou se bohužel dárcem stát nemohu. Vím, že toto trápilo mnoho lidí, kteří se mnou před náborem konzultovali své zdravotní obtíže. Důležité je si uvědomit, že pomoci se dá různě,“ vysvětlila mladá maminka.

„Přála bych si, aby lidé nemuseli mít strach z toho, že dárce nenajdou.“
Martina Chmelová

Tací lidé mohou třeba darovat krev, přispět se dá třeba i finančně Nadaci pro transplantace kostní dřeně nebo pomoci s šířením osvěty. Třeba tím, že zájemce vyvěsí letáček u sebe v práci nebo nábor zasdílí na Facebooku, čímž se informace může dostat k tomu, kdo nemá žádná zdravotní omezení, nábor má totiž celkem přísná kritéria. Člověk nesmí být starší 35 let a ani se nesmí s ničím dlouhodobě léčit. Určitou dobu před případným darováním také dobrodinec nesmí mít třeba klíště.