„Přepadl mě nesnesitelný záchvat kašle a dušnosti,“ vzpomíná pan Miloslav, kterého kvůli jeho stavu museli hospitalizovat. Tamní lékaři mu provedli pouze základní vyšetření, poté mu sdělili své podezření na IPF, dál ale jeho stav příliš neřešili. „V té době už jsem byl rozhodnutý se po 13 letech strávených ve skotském Aberdeenu vrátit zpět do České republiky. Ihned po příletu jsem navštívil naši okresní nemocnici, abych tam svůj zdravotní stav konzultoval.

Podezření na IPF zde potvrdili, ale vůbec mi neřekli, jak je nemoc závažná a jak rychle postupuje a že je třeba, abych se začal léčit co nejdříve. Navíc mi sdělili, že nic jiného než kortikoidy mi předepsat nemohou,“ popisuje Miloslav, který ale naštěstí začal „na vlastní pěst“ pátrat po lepší péči, až se nakonec dostal do Centra diagnostiky a léčby intersticiálních plicních procesů v Thomayerově nemocnici.

„Když jsem bratra přivedl ke své lékařce, už měl plíce značně poškozené a poslední šancí pro něj byla transplantace plic."
Pan Miloslav

„Tady jsem absolvoval řadu speciálních vyšetření, která diagnózu IPF definitivně potvrdila. Přístup lékařů zde byl a je skvělý – hned mi nasadili ty nejmodernější léky a podrobně mi můj stav vysvětlili,“ vzpomíná Miloslav a doplňuje: „Teď už to budou tři roky, co se léčím. Nemoc postupuje, ale pomaleji, než kdybych léky nebral.“ Doteď Miloslava mrzí, že se k moderní léčbě nedostal dříve a cesta do specializovaného centra mu trvala téměř 3 roky od prvního podezření na závažnou plicní nemoc.

Stejnou chorobou jako Miloslav trpěl i jeho bratr. U něj ale nemoc postupovala mnohem rychleji, a to i proto, že jeho praktická lékařka dlouho nepovažovala příznaky za důležité. „Když jsem bratra přivedl ke své lékařce, už měl plíce značně poškozené a poslední šancí pro něj byla transplantace plic. Tu podstoupil, po půl roce ale bohužel zemřel na následky mykotické infekce,“ popisuje Miloslav.

"Bratr operaci podstoupil, po půl roce ale bohužel zemřel na následky mykotické infekce.“
Pan Miloslav


„Jak se nyní seznamuji s doprovodnými příznaky této choroby, tak mi dochází, že plíživě se začaly projevovat již někdy před 10, možná 12 lety. Pokud bych se k účinné léčbě dostal již v té době, myslím si, že bych na tom i díky kondici, ve které mne nemoc potkala, mohl dnes být možná jako zdravý, průměrně trénovaný člověk. Díky souběhu provozování sportu na vrcholové úrovni a hře na dechový nástroj jsem totiž měl kapacitu plic 9 litrů,“ vysvětluje Miloslav a dodává: „Možná mohl být průběh jiný i u mého bratra, kdyby se diagnózu dozvěděl dříve. Proto se při každé příležitosti snažím s osvětou o IPF pomáhat.“


Svůj boj s nemocí i přes všechny překážky, které mu onemocnění klade, Miloslav nevzdává. „Letos v březnu jsem měl těžkou havárii plně zaviněnou protijedoucím řidičem. Pro mne to byl signál „shůry“, že pokud mi bylo dáno, abych z hromady šrotu vystoupil „pouze“ s prasklou hrudní kostí, tak jsem nepřišel na tento svět proto, aby mne skolila nějaká fibróza,“ říká Miloslav a dodává: „Hlavně se snažím nemoci nepodléhat. I když se občas musím zastavit, abych popadl dech, rozhodně mě to nezastaví v tom, abych vyrazil do přírody nebo za přáteli.“

„Letos v březnu jsem měl těžkou havárii plně zaviněnou protijedoucím řidičem. Pro mne to byl signál shůry."
Nemocnice, lékař - ilustrační foto

Miloslav tkaé rád chodí na nejrůznější besedy, které se týkají jeho onemocnění, „Bohužel ale vidím propastnou mezeru mezi vrcholnou medicínou v centru, kterou pro mne ztělesňují MUDr. Šterclová a prof. Vašáková, a některými jinými lékaři, s jejichž neochotou a nepochopením jsem se zpočátku setkal já i můj bratr,“ říká Miloslav.

„I přesto, že jsem měl na naše zdravotnictví trochu smůlu i dříve, nezanevřel jsem na ně. Ve třech dnech života mne nechala nedbalá zdravotní sestra v porodnici spolknout savičku. Téhož dne jsem musel být operován. Vlivem pooperačních srůstů jsem v dospělosti postoupil tři operace ileózního stavu a byl jsem infikován hepatitidou B. Přesto tvrdím, že naše zdravotnictví je na vysoké úrovni, ale daleko větší podíl nežli politici na tomto stavu má obětavost těch, jako jsou právě výše dvě jmenované lékařky. Změna praktického lékaře rovněž prospěla,“ uzavírá Miloslav.