Úloha zoologických zahrad se proměňuje stejně jako zájem o zvířata. V 90. letech minulého století mířily davy lidí do liberecké zoologické zahrady hlavně kvůli bílým tygrům, aktuálně stoupá zájem o kontaktní zvířata, mezi která patří sloni a lachtani. Ve sloním výběhu žijí dvě samice, a to „seniorka“ Rání (*1963) a Bala (*1984), o něž se stará Václav Aschenbrenner s dalšími dvěma kolegy.

Václav Aschenbrenner vystudoval polygrafii v Praze, ale už v dětských letech ho to táhlo ke zvířatům. Doslova hltal knihy o slonech a v roce 1997 nastoupil do Zoo Liberec, kde dosud pracuje. „Sloni jsou impozantní a inteligentní zvířata. Navíc ta práce je náročná a zajímavá zároveň a opravdu mě baví,“ svěřil se milovník zvířat s úsměvem na rtech.

„Splnil jsem si dětský sen. Už jen to, když vidím, jak se slonicím daří, mě vnitřně uspokojuje.“
Samice slona indického Bala (vlevo) a Rání s ošetřovatelem Václavem Aschenbrennerem v Liberecké zoologické zahradě na snímku z 17. července.


Jako u všech profesí nebyly začátky jednoduché, zvláště u práce se zvířaty. Začínající chovatel musí navázat se zvířetem kontakt a hlavně to chce čas. Minimálně půl roku se buduje vztah, který se po celou dobu vyvíjí. Nejdůležitější je důvěra a pak samozřejmě vzájemný respekt.

„Obě liberecké slonice potřebují díky svým povahám individuální přístup a péči a soužití s velkým stádem bez přímého kontaktu ošetřovatele by jim nevyhovovalo. Dokážou vnímat pozitivní i negativní emoce. Člověk s nimi tráví minimálně osm hodin denně a ten vztah je prostě důležitý. Na druhou stranu nejsem zastáncem antropomorfizace neboli polidšťování zvířat a v určitých situacích musí ošetřovatel zachovat profesionální přístup,“ řekl Aschenbrenner.

"Slonice dokážou vnímat pozitivní i negativní emoce. Člověk s nimi tráví minimálně osm hodin denně a ten vztah je prostě důležitý."
Samice slona indického Bala (vlevo) a Rání s ošetřovatelem Václavem Aschenbrennerem v Liberecké zoologické zahradě na snímku z 17. července.


Se slony pracuje a cvičí záměrně, rozhodně to není jen pro pobavení návštěvníků jako v cirkuse. Nejedná se o prvoplánované pobavení, ale dělá to kvůli zvířatům. Slonice nemají tolik podnětů jako jejich soukmenovci ve volné přírodě, tak se jim snaží nabourávat denní stereotyp. Další výhoda je v tom, že v případě nutnosti veterinárního ošetření se nemusí zvíře uspávat a bere to jako hru. „Ráno v devět hodin začíná cvičení, které se skládá z koupání, kartáčování, následuje zdravotní trénink. Jelikož k tomu máme zázemí, mohou se z podívané těšit i diváci. Pak mají slonice čas samy pro sebe a odpoledne následuje další trénink. Tím se cvičí i poslušnost,“ popsal denní program slonic jejich chovatel.

"Na obou slonicích jezdíme, ovládáme je hlasovými povely a ony přenášejí břemena z místa na místo.“
Samice slona indického Bala (vlevo) a Rání s ošetřovatelem Václavem Aschenbrennerem v Liberecké zoologické zahradě na snímku z 17. července.


Některé cviky se slonice naučí za několik hodin, u těžkého to zabere i několik dnů. Od malička se učí základním prvkům jako zvedání nohou, lehání, sedání, podávání chobotů. Problém je v tom, že sloni jsou konzervativní zvířata, co mají rádi svůj zaběhnutý režim. „Lidé mohou zhlédnout i ukázky pracovního výcviku. Na obou slonicích jezdíme, ovládáme je hlasovými povely a ony přenášejí břemena z místa na místo,“ doplnil pracovník zoo.
Jeho pracovní den se odvíjí od snahy poskytnout slonicím individuální přístup. „Přijdu do práce, poklidím, pak následuje krmení. Slon v přírodě se živí šestnáct hodin, proto jim jídlo dávkujeme. Pak od 9 do půl 11 cvičíme, následně mají slonice volný program, věnují se samy sobě a odpoledne je čeká opět koupání a ošetřování a kontrola nohou. Opravdu mi ten den uteče,“ svěřil se Václav Aschenbrenner.

"Pociťuji vnitřní uspokojení, když vidím, že jsou zvířata zdravá a prospívají."
Samice slona indického Bala (vlevo) a Rání s ošetřovatelem Václavem Aschenbrennerem v Liberecké zoologické zahradě na snímku z 17. července.


A co ho nejvíce na jeho práci baví? „Pociťuji vnitřní uspokojení, když vidím, že jsou zvířata zdravá a prospívají. Užívám si i takzvané zážitkové dny s ošetřovatelem. Během toho dne účastníci programu zjistí, že ta práce není nic jednoduchého a dozví se spoustu zajímavých informací o slonech. Naše dvě samice vnímám jako vyslance slonů žijících v přírodě, které je seznamují s problémy, se kterými se sloni potýkají,“ odpověděl na otázku chovatel. Památečných zážitků má požehnaně.

"Je krásné, když přijdete do práce a slonice vás vítají pískáním, troubení, sklánějí hlavu a chtějí podrbat."
Samice slona indického Bala (vlevo) a Rání s ošetřovatelem Václavem Aschenbrennerem v Liberecké zoologické zahradě na snímku z 17. července.

„Hodně z nich se pojí s Rání, která je emotivní až vykutálená a za tu dobu provedla řadu rošťáren. Je krásné, když přijdete do práce a slonice vás vítají pískáním, troubení, sklánějí hlavu a chtějí podrbat. To mi ukazuje, že jsem si vybral správné povolání,“ uzavřel vyprávění.