Během jednoho nešťastného okamžiku, při autonehodě kousek od jejich domku, přišla o jediného syna. O to nejdůležitější, co měla. Po překonání prvotního šoku se snažila co nejdříve vrátit do běžného života. Pláč a stesk si nechávala na chvíle, kdy byla sama. Přestože to bylo zlé a syn jí i po dvanácti letech moc chybí, našla v sobě sílu a snaží se zmírnit trápení rodičů se stejným příběhem. Jako laická poradkyně působí ve spolku Dlouhá cesta. Ty, kteří to potřebují, umí vyslechnout, utěšit, poradit a podat jim pomocnou ruku.

„Byl to strašný šok. Klečela jsem na zemi a křičela jak raněné zvíře."
Skutečný život Monika Marešová


Co se stalo, to se dozvěděla od Petrova kamaráda, kterému volala, když se nemohla sehnat syna. „Byl to strašný šok. Klečela jsem na zemi a křičela jak raněné zvíře. Byl u mě zrovna přítel a zachránil mě, když jsem začala polykat léky. Můj syn byl pro mě celý život, hnací motor, kvůli kterému v životě všechno zvládala a najednou tu nebyl. Byla jsem s ním sama od jeho tří let a představa života bez něj byla nemyslitelná. Během vteřiny nic v mém životě nemělo cenu. Do pohřbu jsem byla jako robot. Lékař mi napsal léky, abych fungovala a zvládla to,“ vzpomíná na tragédii, která jí navždy změnila život, Monika Marešová.

"Během vteřiny nic v mém životě nemělo cenu. Do pohřbu jsem byla jako robot. Lékař mi napsal léky, abych fungovala a zvládla to.“
Skutečný život Monika Marešová


Nechtěla zůstávat zavřená doma. Dva dny po pohřbu šla do práce, aby se aspoň trochu dostala do normálu. Rozhodla se, že vše zvládne právě kvůli synovi. Šlo to lépe i díky optimistické povaze a touze jít dál a nic nevzdávat. Vysadila léky a začala zase žít. Pod dohledem svého okolí to nebylo jednoduché. Zvídavé pohledy ji kontrolovaly, jestli je dost zhroucená a nešťastná. Údivné pohledy na ni koukaly, když se zasmála. „Dnešní společnost na to není připravena, lidé hodně dychtí po senzacích, a tak vás i sledují. Já si řekla, že jim tu senzaci nepřipravím a snažila jsem se na veřejnosti chovat zcela normálně. Brečela jsem, když jsem byla sama. Lidé umí ale být velmi krutí, velmi rychle vás umí odsoudit. O lásce k našim dětem nevypovídá to, jak tragicky se tváříme nebo jak máme upravené hroby. Tu lásku a smutek máme uvnitř,“ popisuje své zkušenosti laická poradkyně.

„Dnešní společnost na to není připravena, lidé hodně dychtí po senzacích, a tak vás i sledují."
Skutečný život Monika Marešová


Lépe se vyrovnat se smutnou situací mladé ženě pomohla setkání s rodiči, co na tom byli stejně. S maminkami si povídala o dětech, prožívala spolu s nimi nejenom smutek, ale i radost, když přišla řeč na veselé historky. Bolest ze ztráty syna po letech otupila a přestala bodat, ale nikdy úplně nezmizela a Monika se s ní naučila žít. Samozřejmě přicházejí chvíle, kdy si pobrečí, i to k životu patří. Protože sama zjistila, že sdílení stejného životního příběhu přispělo k zahojení těch nejbolavějších ran, rozhodla se, že tu bude pro druhé.


„Každý člověk je jiný a každý se se ztrátou vyrovnává jinak. Všem ale mohou doporučit jedinou věc. Nenechat se ovlivňovat okolím, například radami o délce či způsobu truchlení, o tom co je a co není správné. Není správné to, že jsme přišli o naše děti. Takže dělejte vše, co cítíte, že vám alespoň trochu pomůže a pohladí vás na srdíčku. Třeba návštěva hřbitova a zapálení svíčky, procházka přírodou, nějaká činnost,“ vzkazuje těm, co právě bojují se svým smutkem, Monika Marešová.

„Každý člověk je jiný a každý se se ztrátou vyrovnává jinak. Všem ale mohou doporučit jedinou věc. Nenechat se ovlivňovat okolím."
Monika Marešová


Setkání s rodiči bývají velkým náporem na emoce. Laická poradkyně z Jihlavy se nikdy nedokáže oprostit od lítosti a spoluúčasti, prostě to nejde. Sama moc dobře ví, jaká je bolest, kterou lidé v sobě zrovna nosí, a pokouší se jim z ní odebrat aspoň trošku. V dobrém rozpoložení se udržuje díky relaxaci a koníčkům. Tragická ztráta ji dokázala i obohatit. Naučila se život přijímat, jak je. Naučila se více radovat z maličkostí a všech pěkných chvil s nejbližšími. Nyní si s nesmírným vděkem užívá roli babičky, synovi jejího přítele se narodila dcerka.

„Víte, pro mě syn neumřel, mám ho stále ve svém srdci a dokud žiji, bude stále se mnou."
Skutečný život Monika Marešová


Petra má ve svém životě ale už napořád. „Víte, pro mě syn neumřel, mám ho stále ve svém srdci a dokud žiji, bude stále se mnou. Mám v práci i doma jeho fotky, povídám si s ním. Není dne , kdybych na něj nemyslela. Jak by vypadal, co by řekl, byl by ženatý, jakou by měl práci a podobně. Žiji tak, aby na mě byl pyšný,“ uzavírá své vyprávění Monika Marešová.